Správní řízení
V tomto článku se budeme věnovat tématu správní řízení pouze ve věci dopravních přestupků, které jsou vedeny s řidiči, jimž buď hrozí zákaz řízení, které se automaticky do správního řízení předává ( policista nemůže řešit na místě) nebo hrozí postih za méně závažný přestupek.
Správní řízení ve věci dopravních přestupků si můžete představit jako takový soud, kde vystupuje v roli “soudce“ správní orgán ( magistrát a jeho úředník) “žalobcem“ je policie a řidič je obviněným. V praxi takové přirovnání není úplně přesné, protože v realitě stojíte nejen proti policii, ale také proti úředníkovi, protože cílem úředníka není zjistit nezávisle na okolnostech pravdu, ale vybrat pokutu. To samo o sobě běžnému člověku velice výrazně znesnadňuje, až znemožňuje možnost bránit se sám, protože řidičova neznalost zákona (správní řád) dává úřadům opravdu neomezené možnosti v tom, jak řízení vést a to i nezákonně.
Cílem správního řízení je tedy vydání rozhodnutí. Vydání rozhodnutí má dvě roviny. Řidič je uznán vinným a je mu udělen správní trest ( pokuta, zákaz řízení motorových vozidel), nebo se řízení zastavuje, protože se skutek nepodařilo prokázat.
Správní řízení se musí řídit zákonem číslo 500/2004 sb. – nebo-li správním řádem. V něm jsou definovány všechny postupy a metodika toho, jak má takové správní řízení probíhat. Například definuje kdo všechno je samotný účastníkem řízení, jaká máte práva, povinnosti, upravuje postup, jak má řidič nebo úředník postupovat.
Jak tedy probíhá správní řízení?
Pokud jako řidič čelíte správnímu řízení, je vaše správní řízení zahájeno úřadem na základě podnětu ze strany policie a to většinou dokumentem oznámením o přestupku, kde je popsáno vaše jednání, kterého jste se měli dopustit včetně paragrafového znění a úředním záznamem, což je jednostranný akt policie, která tento záznam vytvoří až o mnoho později na policejní služebně a vy jako řidič nemáte možnost jak ovlivnit to co v něm bude. V takovém případě dorazí oprávněné úřední osobě podklady od policie s popisem skutku čeho se měl řidič dopustit, včetně případně nějakého vyjádření řidiče, pokud se chce na oznámení o přestupku na místě kontroly vyjádřit. V 97% případů jsou tyto podklady pro oprávněnou úřední osobu “dostačujícím“ pro to, aby vydala tzv. PŘÍKAZ, kde ihned vydá rozhodnutí o tom, že dotyčný řidič je vinen.
Zde je třeba uvědomit si, že zákon tento potup umožňuje.
Zahájení správního řízení
(1)Není-li pochybnosti o tom, že obviněný z přestupku se přestupku dopustil a nebyla-li věc vyřízena v blokovém řízení, může správní orgán bez dalšího řízení vydat příkaz o uložení napomenutí nebo pokuty (§ 13 odst. 2).
Znamená to tedy že je konec? Nikoliv. Smutnou realitou je to, že příkazy jsou vydávány v podstatě zcela automaticky a je jedno jak moc mají důkazy oporu v realitě. Pokud se totiž řidič nebrání, nabude právní moci a úřední osoba má “čárku“ naprosto bez práce. Pozdější obrana proti pravomocnému příkazu už je relativně velice složitá.
Je tedy třeba jednat a podat tzv. odpor. Podáním odporu je příkaz ihned zrušen, neplatí pokuta případně zákaz, řidič nemusí odevzdat řidičský průkaz a oprávněná úřední osoba musí zahájit správní řízení, v kterém už ale nemůže udělit horší trest než ten, který je v tom příkazu. To je velice důležité uvědomit si, protože to znamená, že pokud se bude řidič bránit NIKDY TO NEBUDE HORŠÍ.
§ 46 Zahájení řízení z moci úřední
Pokud správní orgán dojde k názoru, že nelze vydat příkaz ( STÁVÁ SE V MINOROTNÍM POČTU) vyrozumí účastníka doručením oznámení, ve kterém je mu sdělen předmět správního řízení ( překročená rychlost, alkohol, jízda pod vlivem drog) proti jeho osobě, či jiné, správnímu orgánu neznámé osobě ( nejčastěji rychlost o více jak 40km/h v obci)
Průběh správního řízení
Správní orgán ( úředník magistrátu) má poté vícero možností jak postupovat. Ne vždy úředník postupuje správně a dle judikatury. Správní orgán často judikaturu ohýbá tak, aby mu seděla do jeho konstrukce a snaží se ji násilně napasovat na případ. Je ale nutné říci, že náš systém kontinentálního práva není postaven na soudních precedentech, ale na psaném právu (zákony), přestože existuje tzv. judikatura. Toho správní orgány často zneužívají a neposuzují situaci individuálně v každém konkrétním případě, ale přes šablonu.
Příklad:
NSS se ve svých stanoviscích jasně vyjádřil, že je v zájmu každého občana, aby měl v pořádku domovní schránku a aby se zdržoval tam, kde má v centrálním registru uvedenou doručovací adresu. Pokud je to ze strany občana zanedbáno, jde výhradně k jeho tíži, že mu například byl doručen zákaz řízení, ale on to nevěděl, protože bydlí jinde a tak nadále řídí. Zákaz tak byl doručen fikcí, a stejně tak fikcí nabyl právní moci. Pokud je tedy takový řidič poté chycen za volantem policií, hrozí mu až 2 roky zákazu a pokuta až 50 000 korun za řízení bez řidičského oprávnění.
Otázka ale zní, jestli každé doručení fikcí automaticky znamená aplikaci stanoviska NSS. Tedy, že to jde vždy k tíži řidiče a správní orgán tak nemusí zjistit okolnosti případu. Nikoliv. Pokud řidič tvrdí například, že se na místě zdržoval, že schránka byla označená a je schopen to doložit ( důkazní břemeno je v takové situaci výhradně na něm) nelze již tak jednoduše ze strany správního orgánu postupovat tak, že NSS řekl, že to jde k tíži řidiče a tím je hotovo. Správní orgán musí postupovat ve správním řízení v souladu s materiální pravdou a každé okolnosti případu posuzovat individuálně. To se ale velice často vůbec neděje. Judikatura existuje od toho, aby ve sporných či nejasných věcech existovala tzv. předvídatelnost práva. Aby bylo jasné stanovisko v tom, že pokud víte, že jste se odstěhovali, adresu jste si nezměnili a nikdo tam nebydlel, tak je jasné, že se nemá smysl soudit, protože pohled na tuto jasnou situaci je dám právě judikaturou. To ale nezbavuje povinnosti ve správním řízení správní orgán v tom, aby každý případ posuzoval individuálně.
Součástí každého správního řízení je tzv. dokazování. Správní orgán je povinen zajistit důkazy, které mohou svědčit o vině, ale i nevině řidiče. To se samozřejmě nikdy neděje, protože cílem správního orgánu bohužel není zjistit pravdu, ale vybrat pokutu. Správní orgán tak vždy zajistí pouze důkazy, které ukazuji na vinu řidiče.
Důkazem ve správním řízení může být listina, může to být ohledání místa přestupku či věci, či může být proveden důkaz svědeckou výpovědí. Dále, pokud to vyžaduje situace ( například nehoda, či jízda pod vlivem drog a jiných omamných látek) i znaleckým posudkem.
Je třeba upozornit na fakt, že účastníci správního řízení mohou navrhnout své důkazy, ale pokud je v rámci správního řízení rozporovaný nějaký fakt, tak důkazní břemeno se přenáší na toho, kdo důkaz rozporuje.
Příklad
Řidič nadýchal alkohol za volantem ve výši 0,35 promile. Řidič bude rozporovat, že přístroj v tu dobu měřil špatně a výsledek je špatný. Mnoho řidičů žije v iluzi, že v tuto chvíli musí úřad dokázat, že tomu tak není. Realita je ale taková, že pokud chce řidič napadnout výsledek měření tvrzením, že přístroj byl v nepořádku, tak je v tuto chvíli důkazní břemeno na něm a musí to prokázat on.
Správní orgán může provádět tzv. volné hodnocení důkazů, tzn. že může odmítnout návrhy účastníků řízení na provedení důkazů, pokud si myslí, že má všechny potřebné informace k tomu, aby mohlo být vydáno rozhodnutí.
Správní řízení je procesně velice složité a možnosti vývoje správního řízení ve věci hrozícího zákazu řízení je nepřeberné množství. Nelze je ani v takto obsáhlém článku specifikovat. Cílem článku je trochu nahlídnout pod pokličku běžným řidičům, kteří se dostanou do problémů s svým řidičákem, hrozí jim zákaz řízení a chtějí mít základní přehled jak takové správní řízení probíhá.
